Počátkem roku 2023 nabyla účinnosti rozsáhlá novela spotřebitelského práva. Jedná se o zákon č. 374/2022 Sb., který novelizoval zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.) a občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), a to převážně za účelem implementace recentních směrnic Evropské unie na úseku spotřebitelského práva. Kromě posílení postavení spotřebitele mj. rozšířením palety zneužívajících (zakázaných) ujednání ve spotřebitelských smlouvách nebo zpřísněním možnosti uzavírat smlouvy po telefonu, se předpis věnuje soukromoprávní regulaci obchodování digitálního obsahu. Spotřebitelé tak kupříkladu poprvé získávají právo na aktualizace digitálních produktů, které si pořídili, či právo obdržet po ukončení poskytování digitální služby obsah, který prostřednictvím této služby vytvořili nebo uchovávali.
BEDRNA / BALARIN A SPOLEČNÍCI
advokátní kancelář
Tým odborníků pro Vaši orientaci ve světě práva
Ustanovení občanského zákoníku o neúměrném zkrácení (§ 1793–1795) nejsou aplikovatelná na nabytí akcií, a to bez ohledu na to, zda akcie byly přijaty k obchodování na (evropském) regulovaném trhu. Tak rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 451/2019, který byl publikován se Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2022. Kupující ani prodávající akcií tedy nemohou požadovat zrušení převodní smlouvy s tím, že hodnota akcií je v hrubém nepoměru ke sjednané kupní ceně.
Pravidlo rovného odměňování stanovené zákoníkem práce neumožňuje odchylky s ohledem na to, v jakém regionu zaměstnanec vykonává práci. K takovému závěru došel rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2020, sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, který byl zveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 89/2021. Zaměstnavatel tedy nemůže odůvodňovat rozdílnou odměnu za stejnou práci tím, že v různých regionech, kde jeho zaměstnanci vykonávají práci, jsou rozdílné náklady na uspokojování životních potřeb.