Nejvyšší soud zveřejnil rozhodnutí, jímž zodpověděl otázku, zda nevyužívání bytu nájemcem je i v poměrech nového občanského zákoníku důvodem pro výpověď z nájmu. Tento výpovědní důvod totiž občanský zákoník z roku 1964 (z. č. 40/1964 Sb.) výslovně předjímal, zatímco v novém občanském zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.) již zmiňován není. Nabízela se však úvaha, že byt, ve kterém nájemce nebydlí, není využíván „řádně“. Tu však Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 26 Cdo 761/2021 ze dne 9. 6. 2021 zamítl a vysvětlil, že užívat byt je právem a nikoli povinností nájemce. Pronajímatel proto nemůže vypovědět nájem jen proto, že nájemce byt ponechává prázdný či se v něm zdržuje jen příležitostně. Nejvyšší soud si však ponechal prostor pro odlišný závěr pro zvláštní případy, např. pokud by předmětem nájmu byl sociální byt, na nějž čeká vícero zájemců.
BEDRNA / BALARIN A SPOLEČNÍCI
advokátní kancelář
Tým odborníků pro Vaši orientaci ve světě práva
Od počátku roku 2022 nabude účinnosti novela občanského soudního řádu a exekučního řádu, která přináší největší změny v exekučním vymáhání pohledávek v České republice za řadu posledních let. Změny směřují především k dalšímu posílení pozice dlužníka. Exekuce bezvýsledně vedené déle než 6 let budou (až na výjimky) automaticky zastavovány, ledaže věřitel uhradí odpovídající zálohu na náklady exekuce. V úhrnu lze skládáním záloh prodloužit trvání exekuce až na 12 let. Vymožené plnění bude nejdříve započítáváno na jistinu dluhu a teprve poté na úroky a náklady oprávněného. To je významný rozdíl oproti standardní úpravě v občanském zákoníku. Na druhou stranu plátce dlužníkovy mzdy získá právo na paušální náhradu za plnění administrativních povinností spojených se srážkami ze mzdy. Výše náhrady má činit 50 Kč měsíčně za každého zaměstnance, z jehož mzdy jsou prováděny srážky.
Pro účely běhu subjektivní promlčecí lhůty je podle Nejvyššího soudu dána vědomost o škodě i tehdy, jestliže nositel práva, jehož promlčení je posuzováno, o rozhodných okolnostech měl a mohl vědět. Jedná se o právní větu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, který byl zveřejněn v civilní části Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dne 29. ledna 2021 pod č. 91/2020. Definitivně se tím překonává judikatorní stanovisko, které trvalo na skutečné vědomosti o škodě, což mohlo vést – v rozporu se smyslem promlčecí doby – k paradoxnímu zvýhodnění nositele nároku, který postupuje nedbale (a neseznámí se s rozhodnými okolnostmi, ačkoli to může a má učinit).